Druhy jímacích soustav a metody jejich návrhu
Jak se rozlišují jímací soustavy, jak funguje metoda valící se koule, ochranného úhlu a mřížové soustavy a co má revizní technik při kontrole ověřovat.
Odpověď do 30 sekund
Jímací soustava je část vnější ochrany před bleskem, která má zachytit přímý úder blesku a bezpečně jej předat do svodů. Může být tvořena jímacími tyčemi, zavěšenými vodiči, mřížovou soustavou nebo jejich kombinací. Z hlediska vztahu ke chráněnému objektu může být neizolovaná, tedy spojená s objektem, nebo izolovaná, která zachovává dostatečnou vzdálenost od vodivých částí stavby. Ochranný prostor se navrhuje metodou valící se koule, ochranného úhlu nebo mřížovou metodou podle třídy LPS.
Co je jímací soustava
Jímací soustava je nejvýše položená část vnějšího systému ochrany před bleskem. Jejím úkolem není blesku zabránit, ale vytvořit přednostní místo zásahu tak, aby se bleskový proud dostal řízenou cestou přes svody do uzemňovací soustavy.
Základní druhy jímacích soustav
Jímací tyče
Svislé kovové jímače vytvářející ochranný prostor zejména nad menšími zařízeními, komíny, technologiemi, anténami nebo částmi střech.
Jímací vodiče
Vodiče vedené po hřebenech, okrajích a dalších exponovaných místech střechy. Mohou být uloženy přímo na objektu nebo zavěšeny mezi podpěrami.
Mřížová soustava
Síť vodičů na ploše střechy. Velikost ok závisí na třídě LPS; mříž musí pokrývat chráněnou plochu a respektovat hrany a výstupky.
V praxi se velmi často používá kombinovaná jímací soustava, například obvodový vodič a mříž na střeše doplněná tyčemi u vyšších technologií.
Izolovaná a neizolovaná jímací soustava
Tři základní metody návrhu ochranného prostoru
Jak si metody představit
1. Metoda valící se koule
Představíme si vodivou kouli o poloměru podle třídy LPS, která se „odvaluje“ kolem objektu. Místa, kterých se koule může dotknout, mohou být zasažena bleskem a musí být chráněna jímačem. Prostor, do kterého koule nepronikne, se považuje za chráněný.
| Třída LPS | Poloměr valící se koule | Maximální velikost oka mříže |
|---|---|---|
| I | 20 m | 5 × 5 m |
| II | 30 m | 10 × 10 m |
| III | 45 m | 15 × 15 m |
| IV | 60 m | 20 × 20 m |
Čím vyšší je požadovaná úroveň ochrany, tím menší je poloměr koule a tím přísnější je návrh. LPS I proto zachytává i méně výrazné a boční části objektu, které by u LPS IV mohly zůstat mimo chráněný prostor.
2. Metoda ochranného úhlu
Ochranný prostor se určí pomocí kužele nebo trojúhelníku vedeného od vrcholu jímače. Ochranný úhel není jedna pevná hodnota. Závisí na třídě LPS a výšce jímače nad referenční rovinou. S rostoucí výškou jímače se použitelný ochranný úhel zmenšuje a nad určitou výšku se tato metoda pro danou třídu nepoužívá.
3. Mřížová metoda
Na střeše se vytvoří síť jímacích vodičů. Maximální rozměry ok jsou 5 × 5 m, 10 × 10 m, 15 × 15 m nebo 20 × 20 m podle třídy LPS. Vodiče se vedou zejména po obvodu střechy, přes vyvýšené části, hřebeny a další místa s vyšší pravděpodobností zásahu.
Mřížová metoda je určena zejména pro ochranu rovných nebo mírně skloněných ploch. Samotná mříž nemusí automaticky chránit zařízení vyčnívající nad její rovinu; ta se často doplňují tyčovými jímači.
Praktický postup návrhu
Určit požadovanou třídu LPS
Třída LPS I až IV se stanoví z posouzení rizika, požadavků projektu, požárně bezpečnostního řešení nebo jiných závazných podkladů. Revizní technik ji nemá svévolně měnit.
Zmapovat objekt a všechna vyčnívající zařízení
Komíny, VZT jednotky, antény, FVE panely, světlíky, zábradlí, kovové nástavby a kabelové trasy zásadně ovlivňují ochranný prostor i dostatečnou vzdálenost.
Zvolit vhodnou kombinaci jímačů
Rozhodnout, zda je vhodná mříž, tyče, vodiče, oddálená soustava nebo jejich kombinace. Volba se musí opírat o výpočet nebo ověřitelné geometrické řešení.
Ověřit ochranný prostor
Použít valící se kouli, ochranný úhel nebo mřížovou metodu. Kontrolují se i boky a hrany objektu, nejen půdorys střechy.
Vyřešit dostatečnou vzdálenost a pospojování
Kde nelze vzdálenost dodržet, musí být vodivé části vhodně spojeny s LPS a musí se řešit rozdělení bleskového proudu a přepěťová ochrana.
Praktický příklad: FVE na ploché střeše
Na ploché střeše je mřížová jímací soustava a nově se instalují fotovoltaické panely. Nestačí pouze ověřit, že panely leží „uvnitř oka“. Je nutné zkontrolovat, zda jejich horní hrany a nosná konstrukce leží v ochranném prostoru, zda je dodržena dostatečná vzdálenost od jímací soustavy a zda kabelové trasy nevytvářejí nebezpečné přiblížení.
Co kontroluje revizní technik
- soulad skutečného provedení s projektovou dokumentací a určenou třídou LPS,
- umístění jímačů, jejich výšku, trasu vodičů a rozměry mříže,
- ochranný prostor nad všemi částmi stavby a technologiemi,
- mechanické upevnění, korozi, spojitost spojů a vhodnost použitých materiálů,
- dodržení dostatečné vzdálenosti nebo správné provedení pospojování,
- zapojení přirozených součástí a jejich doložené rozměry a spojitost,
- návaznost na svody, uzemnění a vnitřní ochranu před přepětím.
Nejčastější chyby
Bez geometrického ověření ochranného prostoru nelze takový závěr přijmout.
Ochranný úhel se mění podle výšky jímače a třídy LPS.
VZT, komín nebo FVE může vyčnívat mimo ochranný prostor mříže.
U vysokých staveb se posuzují také svislé plochy a exponované hrany.
Blízký kovový prvek může způsobit nebezpečný přeskok.
Pro návrh podle souboru ČSN EN 62305 se používají stanovené geometrické metody; jiné koncepce musí být samostatně právně a technicky doloženy.
Poznámka k aktivním jímačům ESE
Takzvané aktivní jímače ESE se často prezentují jako zařízení s rozšířeným ochranným prostorem. ČSN EN 62305-3 však pro návrh konvenčního LPS pracuje s metodou valící se koule, ochranného úhlu a mřížovou metodou. Aktivní jímač proto nelze při revizi automaticky považovat za náhradu návrhu podle těchto pravidel jen na základě obchodního tvrzení výrobce. Rozhodující je projektová dokumentace, použitý normativní základ a prokazatelné splnění právních a technických požadavků.
Časté otázky
Která metoda je nejpřesnější?
Za základní a obecně použitelnou se považuje metoda valící se koule. Ochranný úhel je její zjednodušení a mřížová metoda je praktická pro plošné střechy.
Mohu kombinovat více metod?
Ano. U reálných objektů je kombinace běžná: mříž chrání plochu střechy, tyče chrání technologie a valící se koulí se ověří složitá místa.
Musí být každý kovový předmět na střeše připojen k hromosvodu?
Ne automaticky. Nejprve se posuzuje jeho poloha, rozměry, funkce, dostatečná vzdálenost a možnost vzniku přeskoku. Výsledkem může být oddálení, připojení k LPS nebo jiné projektové opatření.
Je kovová střecha automaticky jímací soustavou?
Ne. Může být využita jako přirozená součást pouze tehdy, jsou-li splněny požadavky na materiál, tloušťku, elektrickou spojitost, mechanickou stálost a bezpečnost vůči propálení či průrazu.
Kdo určuje třídu LPS?
Třída se určuje v návrhu na základě posouzení rizika a dalších požadavků stavby. Revizní technik kontroluje soulad provedení s dokumentací a normami, nikoli nahrazuje projektanta.
Mini test
- Jaké tři metody se používají k určení ochranného prostoru jímací soustavy?
- Jaký je poloměr valící se koule pro LPS III?
- Jaký maximální rozměr oka mříže platí pro LPS II?
- V čem se liší izolovaná a neizolovaná jímací soustava?
- Proč nelze vždy použít pevný ochranný úhel 45°?
Související předpisy a normy
- ČSN EN 62305-1 – Ochrana před bleskem: Obecné principy.
- ČSN EN 62305-2 – Řízení rizika.
- ČSN EN 62305-3 – Hmotné škody na stavbách a ohrožení života.
- ČSN EN 62305-4 – Elektrické a elektronické systémy ve stavbách.
- Nařízení vlády č. 190/2022 Sb. – zařízení určená k ochraně před účinky atmosférické a statické elektřiny jsou vyhrazenými elektrickými zařízeními.